O stradonických strašidlech

O stradonické čarodějnici Makoše a jiných strašidlech

Každý rok před svatým Jiřím se prý slétali na Kuřidla nad Stradonicemi čarodějnice. Létali tam buď na pometlu nebo na sudu. Ten den měla velkou starost každá hospodyně, aby jí nějaká ta ježibaba nesňala pěnu z nadojeného mléka. Proto se na Bačálkách a na všech osadách pod Kuřidly práskalo biči, aby se přilétající čarodějnice zapudily. Věřilo se, že čarodějnice a kouzelné síly se vyhýbají místům, kde hospodáři a čeledínové šlehají bičem. Domy a chlévy kropili svěcenou vodou, aby nečisté mocnosti ztratily svou moc. Někde se také prutem udeřilo přes práh, aby se jim vstup překazil. Také se všechny prahy, zejména chlévů, posypávaly pískem "aby dobytku zlé síly neublížily". Taková pověra byla, že čarodějnice musí dříve spočítati všechna zrnka písku, neboť dříve nemůže jíti přes práh. Písku se sypalo vždy tolik, aby s tím počítáním nebyla babizna hotova do rána, do kohoutího zakokrhání.
Stradonická čarodějnice se jmenovala Makoša. Bydlela na Bačálkách a měla černého kocoura, kohouta, sovu a hada, kteří jí sloužili. Za Makošou přilétávala nejčastěji zlá baba Kačena, která se zdržovala u Třebíze, v místě "Žlaby" zvaném.
Ve Stradonicích také provozovalo své kejkle strašidlo Kamtodám. Zjevovalo se znenadání za tmy, na ramenou neslo něco těžkého. Koho potkalo, na toho zvolalo: "Kamtodám". Kdo Kamtodáma potkal, ten utekl a strašidlo se zase ztratilo. Až jednou v Neprobylicích měli u Podpěrů zabíjačku. Na tu pozvali také Koukolíčkovic ze Stradonic, co měli chaloupku s číslem devět. Ten Koukolíček, Václav se jmenoval, než odešel se svou ženou Antonií do Neprobylic, dal syna Toníka a dceru Lojzičku hlídat jejich bábě Barboře, která již byla na výměnku. Na zabíjačce bylo mnoho práce, ale také mnoho jídla, pití a všelijakého povídání. Při tom povídání si vzpomněla Koukolíčková také na stradonické strašidlo. Když se Koukolíčkovic vraceli domů, byla již tma. Na okraji Stradonic se jim znenadání zjevilo strašidlo, zastoupilo cestu a zvolalo: "Kamtodám". Koukolíček byl chlap jako hora a také na zabíjačce něco vypil. Na neustálé volání strašidla "Kamtodám, kamtodám" odpověděl rázně: "Dej to třeba tam, kdes to vzal a nás nech být!" Strašidlo Kamtodám se zaradovalo a povídá: "Zaplať ti Pánbůh Koukolíčku. Tolik let tu chodím a nikdo mi neporadil, až ty jsi mi vysvobodil. Já jsem ten, co sousedu pole zde uvorával, mezník přendaval a u soudu křivě svědčil. Za trest jsem musel po smrti ten kamenný mezník na zádech tak dlouho vláčet, až na mou otázku někdo odpoví." Koukolíčkovic, celý roztřesení, vyprávěli příběh panímámě Barboře. ta si hodně pamatovala, neboť se narodila roku 1806. Vzpomněla si jak slýchala příběh o dvou strejcích, kteří si navzájem pole přiorávali.

Místní povídačku převyprávěl Zbyněk Bláha.